(NE)CHTĚNÁ ÚTĚCHA

Kateřina Volánková

Obsazení: 4 ženy, 1 muž

Skutečný příběh z doby „dávno“ minulé, o kterém se však ještě „nedávno“ nesmělo mluvit. Nemohlo, neboť nikdo netušil, že vůbec existoval.

Žánrově ambivalentní text balancuje kdesi na hranici mezi dokumentárním divadlem a „malou alternou“, s prvky fyzického divadla. Hlavní děj se odehrává v době mezi březnem 1938 a listopadem 1942 v Šanghaji. Vypráví o třech mladých dívkách (mezi třinácti a čtrnácti lety), které se vydaly za vysněnou prací a poctivým životem, aby mohly pro své rodiny vydělávat dostatek peněz. Falešné inzeráty nabízející velký výdělek, však představují jízdenky do utěšitelských táborů.

Japonské utěšitelské stanice byly zřízeny japonským státem, za záminkou aby vojáci veřejně neznásilňovali ženy. Pro dívky to však byla (NE)konečná doba plná bolesti, křiku, utrpení, nenávisti, pláče a (NE)dobrovolného uspokojování, neboť musely během dne uspokojit až 50 můžu. Takto stát připravil dívky o všechno – nejprve o svobodu, nelítostně a chladně o panenství a později o veškerou úctu (k životu i sobě samým), víru i možnost se z tohohle pekla někdy vzpamatovat. Pokud dívky přežily život v táborech, čekalo je nové peklo – zavržení vlastní rodinou a doživotní samota. Výpovědi Ú, Tě a Chy rámcuje vyprávění čtvrté dívky, která na vše nahlíží zvenčí. Je neustále přítomna, tu a tam reaguje, odpočítává dny, posouvá děj napříč dobou a časem. Vše završuje soudní tribunát s rozsudkem, že se jedná o dávno promlčenou historii a zmiňované nemají právo na odškodnění.

Hra získala čestné uznání v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2016.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.