#HASHTAG

Tereza Březinová

Obsazení: 8 mužů, 4 ženy

VOJTA: Tahle diskuze začala být pochybná už v úterý
HONZA: Ze mě udělala kupříkladu alkáče
NINA: Co kdybychom si teď všichni otevřeli pivo a seděli každej za svým stolem v práci
HONZA: Já mám dneska volníčko
PEPÍK: Já si jedu zázvorovej čaj s medem a citronem
NINA: Já sedím bosa v tureckym sedu na židli...
VOJTA: Já jsem totálně v prdeli

 

Kde žijeme víc? Ve virtuálním světě nebo v tom reálném? A neděláme náhodou v tom reálném mnohé věci hlavně s ohledem na otisk do toho našeho virtuálního života? Splývají tyto světy nebo se dají ještě oddělit? A co vlastně děláme během sezení na internetu, když máme pocit, že nás nikdo jiný nevidí? A má ještě váhu vyjádřit upřímnou soustrast označením na stažené fotografii pohřební kytice? To jsou hlavní myšlenky divadelní hry #hashtag.

 

Parta přátel okolo dvaceti let se schází na společném chatu, na kterém si domlouvá schůzky na pivo a sděluje všelijaké bezvýznamné myšlenky a dojmy během pracovní doby, jízdy v MHD, či prosté domácí nudy. Jejich virtuální komunikace je stavěna na účelném míjení se adresáta; komunikační problém, se kterým se hojně setkáváme i v naší verbální komunikaci. Během zhruba čtvrt roku se odehrají životní příběhy lidí, kteří, i když se neznají, tak si navzájem bez zdráhání sdělují své intimní myšlenky, které by si do očí řekli jen stěží. Přátelé na chatu řeší veskrze absurdními dialogy svoje vztahy a vyjadřují se také k soudobým politickým situacím a společenským problémům, z nichž ten největší je tragická ztráta jejich kamaráda, kterou řeší jak jinak než online.

 

Hra se dostala do finále Dramatické soutěže o nejlepší původní divadelní hru (navazující na 22. ročník soutěže o Cenu Alfréda Radoka) v roce 2015. 

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.