ADAM 2.0

Otto Kauppinen

Autor hudby: Matyáš Dlab
Obsazení: 10 mužů, 6 žen + další kolektivní postavy

Text ADAM 2.0 se zabývá snahou člověka překročit limity vlastního těla pomocí technologie, tzv. transhumanismem. V textu jsou citována díla Král umírá od Eugèna Ionesca a Možnost ostrova od Michela Houellebecqa, teoretické texty Pico della Mirandoly, Nicolase de Condorceta a Maxe Mora, a případová studie z archivu kryonické společnosti Alcor.

 

Text zkoumá transhumanistické přemýšlení pomocí tří příběhových linií. První je linka inspirovaná mýtickým Ikarem, který se dá označit za prvního transhumanistu – dokázal letět a chtěl stále víc, což zapříčinilo jeho pád. Ikaros vzlétá z přístavního města, jehož obyvateli pohrdá, protože jsou spokojení se svými obyčejnými životy. Zřítí se však vinou písečné bouře u pouštního města, které je bouří izolováno od okolního světa a kterému vládne tajemná rada. Ta donutí prostitutku Hannan, aby se o něj společně s jejím postiženým bratrem Hakimem starali, dokud Ikaros nebude ve stavu vypovídat. Hannan k němu má zpočátku negativní vztah. Ikaros navíc rezignoval na život kvůli amputované ruce. Postupně se však mezi nimi vytváří komplikované pouto, které Ikarovi vrátí chuť žít. Ikaros nacházel štěstí ve zlepšování se, ale jeho pád a následné zranění ho natrvalo odsoudily k průměrnosti, kterou vždy tak pohrdal. Může toto ztracené transhumanistické štěstí nahradit něco tak banálního a všedního, jako je láska? A není nakonec toto obyčejné, lidské štěstí právě tím, co Ikaros celý život hledal? Text linie o Ikarovi je čistě autorský.

 

Druhá příběhová linka je inspirovaná mýtem o Prometheovi. Někteří transhumanisté se stylizují do podobné role „dárce ohně“, který dá primitivnímu lidstvu novou technologii potřebnou pro jeho transcendenci. Linie ukazuje nového Promethea, vesmírného cestovatele, při návštěvě planety ne nepodobné naší zemi před stovkami tisíc let. Zde potkává tlupu opic, kterou se rozhodne zvelebit. Předá jim oheň – symbol technologie. Opičí společnost se opravdu začne vyvíjet: jejich společenský systém se změní z kultu moudrosti a stáří v diktaturu nejsilnějšího – toho, který disponuje ohněm. Nejsilnější samec se svým asistentem donutí ostatní členy tlupy k otrocké práci a vybírá daň v banánech za ohřátí se u ohně. Prometheus však, zaslepený svým idealismem, vidí ve vývoji pouze pozitiva – opicím již není zima a naučily se používat nástroje. Extropie však nikdy nemůže být utopií. Nejsilnější samec, vědom si své pozice, znásilní členku tlupy. Míra přeteče, tlupa svrhne diktátora a opice si užívají ohně společně. Brzo se však najde nový vůdce, který si oheň přivlastní, a historie se opakuje. Prometheova linka je založena na napětí mezi kritickým sdělením pantomimy stylizované do opic a Prometheovými monology tvořenými optimistickými myšlenkami a vizemi transhumanistických filozofů.

 

Třetí linie je reálným příběhem občana České republiky, který se v roce 2013 nechal zmrazit americkou kryonickou společností Alcor. Linie přesně sleduje oficiální případovou studii, kterou Alcor o případu vydal, od zákazníkovy smrti na rakovinu tlustého střeva přes cestu jeho těla do ústředí Alcoru v Arizoně po samotný proces kryoprezervace. Zde se linka odchyluje od reality a dovoluje nahlédnout do budoucnosti, kde je subjekt A-2394 (kódové označení zákazníka) úspěšně probuzen do světa, ve kterém se naplnila jedna z transhumanistických vizí: přenos mysli mezi lidskými těly se stal oblíbenou formou sociálního kontaktu. Co se však pro člověka z dnešní doby může zprvu jevit jako úžasná zábava, nemusí na druhý pohled být tak příjemné: subjektu A-2694 je ukradeno jeho vlastní tělo. Nespokojený se nechává znovu zmrazit, aby zkusil štěstí o několik set let dál - tentokrát v posthumánní společnosti, která pohrdá starým lidstvem. Dostane se na mši kultu Nejvyšší sestry, kde je jako příslušník starého lidstva téměř zlynčován. Zklamaný se nechává zmrazit podruhé. Je však Alcorem shledán jako problémový případ a ponechán v kryospánku navždy. Profesionální přístup dvou agentů Alcoru, kteří příběh A-2694 zasazují do rámce případové studie a komentují ho, groteskně posiluje absurditu snahy člověka dosáhnout věčného života.

 

Text se dostal do finále Ceny Evalda Schorma za rok 2014.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.