DIE ERMÜDETEN ODER DAS ETWAS, DAS WIR SIND (2014)

Bernhard Studlar

Překlad: Nepřeloženo
Žánr: komedie středních let
Obsazení: variabilní

„Tobě je na hovno. Mně je na hovno. Ale spolu by nám mohlo bejt fajn.“

 

Výchozí situace: party…
Čas: jedna z těch kouzelných letních nocí…
Místo: luxusní střešní terasa v nejmenované metropoli…
Postavy: příslušníci střední třídy…ani mladí, ani staří, někde mezi tím…

 

Hostitel na své luxusní střešní terase připravuje večírek pro své přátele a známé. Vtom se objeví neznámý muž, který si terasu zvolil jako dobré místo pro spáchání sebevraždy. Hostitel mu sebevraždu skokem rozmluví a doporučí mu použít zbraň, která je pro tyto účely jistější, dokonce mu donese svou zbraň. Sebevrah si zbraň bere, ale obrací ji proti hostiteli a se zbraní v ruce se pozve na jeho večírek. Hosté přicházejí a baví se, aniž by věděli, že je mezi nimi muž se zbraní. Na terase, kde se podává pouze bio pivo (protože jiné není přijatelné), se sejdou typičtí představitelé znuděné a vyhořelé střední třídy: rodiče, kteří řeší různé investice, nevědí si rady se svými dětmi a jejichž sexuální život je na nule; páry, které se nachází mezi svatbou a rozchodem; a také několik singles, kteří buď zoufale hledají partnera pro život nebo si jen přišli užít případný náhodný sex. Postavy popíjejí, mluví o sobě, inscenují se, jak jen mohou, ale vlastně není co slavit, protože život je na nic, jejich bytí nemá žádný smysl a večírek na terase to nezachrání. Je na čase udělat společné foto a zavolat si taxíka domů. Ale ještě je tu host se zbraní a jeho (sebe)vražedné touhy…

 

Bernhard Studlar se ve své nejnovější komedii Die Ermüdeten oder Das Etwas, das wir sind (Unavení aneb To něco, co jsme) zabývá krizí středního věku, kdy životem přesycená, nebo naopak frustrovaná, střední generace náhle neví, jak pokračovat dál, jaký smysl života dál mít.

  Text originálu v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.