HODINY ŽIVOTA (Lebendige Stunden)

Arthur Schnitzler

Překlad: Zuzana Augustová
Žánr: hra o jednom dějství
Obsazení: 3 muži

HAUSDORFER (…) Co je celé tvé psaní, i kdybys byl ten největší génius, co je to proti jediné takové hodině, hodince života, kdy tu tvoje matka seděla v lenošce a mluvila s námi, nebo i mlčela – ale byla tady – tady! A žila, žila!
JINDŘICH Hodiny života? Nepřežijí posledního člověka, který si je pamatuje. A propůjčit takovým chvílím trvání, zvěčnit je, to možná není nejhorší povolání…


Aktovka Hodiny života vyjadřují nesmiřitelný rozpor mezi životem a uměním. A to ve zdánlivě familiárním rozhovoru staršího muže, úředníka na penzi Antona Hausdorfera, majitele vilky se zahradou za Vídní, a mladého spisovatele Jindřicha. Jindřichova matka (a Hausdorferova velmi blízká přítelkyně) byla smrtelně nemocná a zbývaly ji dva nebo tři roky života. Jindřich byl její nemocí ztrápený do té míry, že přestal psát. Jednou v noci však matka nečekaně zemřela. Jindřich ještě téhož dne odjel do Salzburku. Za několik dní se vrací a od Hausdorfera, který je odchodem své přítelkyně zcela zdrcen, se dozvídá, že jeho matka spáchala sebevraždu kvůli němu, aby ho osvobodila od duševní trýzně a on mohl zase tvořit. Jindřich je zlomen, ale nakonec se rozhodne, že matčina oběť nesmí být marná. Opět se pokusí psát a tvořit. Hausdorfer jeho postoj nechápe a spílá mu, co je jeho psaní oproti jediné hodině s milovaným člověkem.

 

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA. Překlad vyšel v publikaci Arthur Schnitzler, Hry 2.