ROZCHOD (Une séparation, 2009)

Véronique Olmi

Překlad: Jaromír Janeček
Žánr: činohra
Obsazení: 1 muž, 1 žena

"Vstala jsem velmi brzy ráno. Nebe bylo růžové jako v Provence, čerstvé, plné ptáků a čmouh po letadlech v nichž cestující, kteří vstávali ještě dřív než já, tam vysoko nahoře, na novém ranním nebi nad Paříží, popíjeli své kávy. Čas se změnil na letní a stromy tomu, zdá se, uvěřily. Větve plné pupenců, pyl na chodnících, na balkonech, všude netykavky a bazilišek. Opouštím tě Paule. Vstala jsem, abych ti to napsala. Začínám tím dnešní den.(…)…Náš rozchod…Poryv vánku na písku. Klepnutí okenice. Probuzení ze sna. Třikrát nic. A konec. Rodí se nový den a náš příběh končí. Zůstanu doma. A život půjde dál, bez našeho příběhu, který se zastaví jako vlak uprostřed krajiny. Dál půjdu pěšky. Sama. Rovně za nosem. Bez ohlédnutí, s rukama prázdnýma. Líbit se už nebude komu."



Žít ve dvou, i při nejlepší vůli, znamená probouzet smrtelnou logiku, dusit v sobě neukojitelnou, přírodně polygamní, sobeckou a zuřivě kočovnou touhu. Žena svému muži píše, že odchází, protože se s ním nudí. On nechápe…Ona odpovídá. Slova, argumenty, dialogy hluchých vzbuzují úsměv i zamyšlení. Jak dobře to známe. A jak dobře poznáváme v textu známé autorky.

 

Véronique Olmi za svou hru Rozchod obdržela prestižní cenu Prix Durance Beaumarchais-SACD.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.