„Přátelé generace X“ německé dramatičky Felicie Zeller zvoleni Hrou roku 2013!

9.3.2018
„Přátelé generace X“ německé dramatičky Felicie Zeller zvoleni Hrou roku 2013!

44 kritiků prestižního německého divadelního časopisu Theater heute zvolilo Hrou roku 2013 (Stück des Jahres 2013) hru o patologickém workholismu „X-Freunde“.



Více o hře:

Přátelé generace X (X-Freunde)
Obsazení: 2 muži, 1 žena

 

Ve své společensko-kritické hře z roku 2012 se Felicia Zeller věnuje aktuálnímu tématu workoholismu a současně nezaměstnanosti, jako odvrácené straně téže problematiky. K dialogu mezi třemi postavami, jak je u autorky zvykem, prakticky nedojde. V textu se víceméně prolínají monology postav tří někdejších přátel, jejichž vztahy ale v současnosti už příliš nefungují. Skrytá i přiznaná monologičnost jejich partů je totiž též osobním tématem těchto hrdinů: jsou závislí na práci ve společnosti, která pracovní výkon a úspěch cení jako nejvyšší hodnotu, a současně, alespoň dva z nich, v důsledku tohoto společenského i osobního tlaku nejsou schopni doopravdy pracovat a vytvářejí si jakousi náhradní strategii předstírání pracovní vytíženosti Tak, že si diář zaplňují pseudo-pracovními schůzkami a termíny.
          Sochař Peter Pilz vyřeší nakonec svou pracovní a tvůrčí krizi tím, že kámen, z něhož chtěl vytvořit sochu v rámci řady portrétů svých přátel, rozmlátí kladivem napadrť. Současný umělecký provoz je ovšem naštěstí pro něj ochoten tento destruktivní zoufalý akt nadšeně přijmout: kurátoři příslušných galerií opěvují hromadu drti jako autorův nejvýš originální tvůrčí počin a v podstatě nejvýstižnější portrét přítele.
          Postavy Anne, která si právě založila vlastní poradenskou firmu, a jejího manžela, bývalého VIP kuchaře, jsou navenek odlišnými oběťmi vnějšího i vnitřního tlaku společnosti, v níž se hodnota člověka měří jeho pracovním zařazením. Anne je natolik posedlá perfektním chodem vlastní firmy, že na dovolené předstírá hraní golfu, aby mohla tajně pracovat. Holger neunese svou bezvýznamnost, i pro manželku se totiž stal jen jakýmsi ztělesněním domácího servisu, který je schopna vnímat jen velmi periferně. Spolyká tedy prášky, ovšem ani smrtí si pozornost manželky workoholičky nezíská: Anne si ani nevšimne, že její manžel leží už několik dní v posteli mrtvý, pouze se diví, proč jí policie klade tak divné otázky a nenechá ji normálně dál pracovat.

 

Text originálu v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.
Překlad do češtiny v současné době připravuje Zuzana Augustová.



Více o autorce:
Felicia Zeller (1970, Stuttgart), dramatička, spisovatelka, filmová režisérka a mediální experimentátorka v oblasti nových médií. V roce 1998 absolvovala Filmovou akademii Baden-Württemberg. V sezóně 1999/2000 byla rezidentní autorkou v Theater Rampe ve Stuttgartu. Felicia Zeller získala řadu ocenění a tvůrčích stipendií: Cena Baden-Württemberg pro mladé dramatiky (1993), Stipendium Ilse Langer pro ženské dramatičky (1999) aj. V roce 2001 byla pozvaná na Autorentheatertage v Thalia Theater Hamburg. Dlouhodobě žila v zahraničí, pracovala na množství mediálních projektů, účastnila se divadelních a filmových festivalů a psala články pro “Stuttgarter Zeitung”. Jako dramatička se osobitým způsobem zabývá společensko - sociálními problémy, jako je např. alkoholismus žen (Bier für Frauen, 2003), práce sociálních pracovníků na sociálních úřadech a úřadech práce (Club der Enttäuschten, 2002; Kaspar Häuser Meer, 2008), levné pracovní síly z východu - Au Pair (Gespräche mit Astronauten, 2009 –inscenace byla pozvaná na 36. ročník Mülheimer Theatertage 2011), workoholismus (X – Freunde, 2012) a další. V současné době žije v Berlíně.